ROZHOVOR S HLAVNÍM TRENÉREM MUŽŮ IVANEM KLAUDOU
Sezóna je za námi, bohužel konec opět před branami finále, jak bys ji celkově zhodnotil?
Pokud začnu od začátku a s čistou hlavou, tak musím sezónu hodnotit pozitivně. Samozřejmě jsem a jsme stále zklamaní z vyřazení v play-off, vždycky chceme do finále a vyhrát i poslední zápas sezóny, ale i když se to nepovedlo, tak sezóna byla úspěšná.
Co tě tak přesvědčuje?
Fakta! Před sezónou nám odešel kapitán týmu a základní pilíř obrany David Rauš. Několik sezón na něm stála i rozehrávka druhého útoku. Bez něj si kluci museli zvykat na nové obránce a nešlo to lehce. Navíc obránce, který skončil v našem týmu v sezóně 2021/22 na druhém místě v kanadském bodování celého týmu! Tato ztráta byla zásadní. Taky ukončil kariéru Radek Kučera. Zase stavební kámen hry do těla, který budil respekt a každý útočník soupeře se raději podíval nejdřív za sebe, než se pustil k mantinelu nebo dorážet puky do brány. A do třetice nastal nečekaný odchod naší dlouhodobé jedničky v bráně Michala Šurého už v 8. kole a opět do Hodonína. Ihned po jeho odchodu nám nikdo moc nevěřil a šířily se názory, že teď už toho moc nevyhrajeme a budeme rádi, když udržíme aspoň 6. místo. Mám vyloženě rád situace, kdy se nám nevěří. Toto mě vždy motivuje dokázat někomu, že se plete a všechno je nakonec jinak. Druhé místo základní části se s přehledem udrželo a můžeme být spokojení. Nakonec jsme získali v základní části o bod více než loni. Nastříleli jsme o 22 branek více než loni. Bez Šurdy v bráně, bez Davida, Radka a Zbyňka Žabčíka, který toho už letos taky moc neodehrál, jsme obdrželi jen o 3 branky více jako loni. Neměli jsme žádný dlouhodobý výpadek jako mají jiné týmy často i kvalitní v extralize nebo 1. lize a jen jednou prohráli 2 zápasy v řadě (poslední zápas s Michalem Šurým v 8. kole v Břeclavi prohra 9:6 a následující prohra s Brumovem doma s šestnáctiletým Davidem Staškem 5:6pp). Celkový počet proher v řádné hrací době pouze 4 a loni 6! Když k tomu připočteš rychlý a nečekaný odchod manažera Bronislava Zápařky začátkem sezóny, kdy nikdo nevěděl měsíc co bude, tak můžeme být všichni od ledařů přes uklízečky, trenéry, hráče a nového ředitele Rosťu Polehňu spokojeni. Ano, mohlo to být lepší, ale ... Buďme pokorní, realisti a nechme si něco zase na příští rok (úsměv).
I když kluci odešli, tak přišel nově zkušený Martin Červenka z Uh. Hradiště a z Hodonína na hostování Ondra Dolíška. To nebyla adekvátní náhrada za odchody?
Ano, jakmile jsem před sezónou zjistil, že David Rauš končí a Martin Červenka není úplně spokojený v Uherském Hradišti, tak jsem ho kontaktoval a oslovil, zda by chtěl u nás hrát. To se povedlo a bylo téměř hned jasné, kam ho zařadíme do sestavy. Nově složený útok Mika - Zalubil J. - Červenka byl postrachem této sezóny pro všechny týmy v základní části. Kluci dali dohromady 77 branek, což je 3,5 branky na zápas. Úctyhodné číslo, které se těžko bude překonávat. Ondra Dolíška měl hodně těžkou pozici, přišel po velice kvalitním brankáři, který byl základem naší hry. Jsem vyznavač útočného hokeje a mám raději, když zápas končí 7:4 a jsou nervy/emoce, než 2:0 a hraje se urputná obrana a diváci se na tribuně nudí. Takže než si zvykl na náš herní projev a trochu poznal kluky, tak to chvilku trvalo. I když první asi dva zápasy nebyly přesvědčivé, tak se postupně rozchytal. Ondra si zvykl na nás a my všichni na jeho styl chytání. Samozřejmě, že Šurda je jen jeden, ale Ondra od druhého zápasu ukazoval, že umí a ve většině zápasů nás skvěle podržel. Na dvacetiletého brankáře, který přijde někam v rozjeté sezóně a má nahradit velezkušeného kolegu...? Myslím, že to zvládl velice slušně a moc mu děkujeme za jeho výkony, kterými pomohl k úspěšné sezóně.
Do týmu letos přišlo i hodně mladých hráčů, jak oni zapadli do sestavy?
To je pravda, letos to byl asi rekordní ročník, co se mladíků týče. Do branky se postavil i šestnáctiletý David Stašek, nebo po pěti sezónách bez hokeje Honza Holý, který hned po čtrnácti dnech u nás musel do brány (naše 1, 2, ani 3 nemohla chytat) a vychytal hned v prvním a jediném zápase nulu proti Uherskému Hradišti. V obraně hrál od půlky sezóny pravidelně Adam Kukuliš (17 let), v obraně pravidelně nastupoval devatenáctiletý Karel Man, střídavé starty ze Zlína měl sedmnáctiletý obránce Libor Stuchlík. Když k nim přidáš stálého člena základní sestavy Adama Rusňáka (22 let) a Tomáše Andrýska taky stále v líhni, tak se člověk až diví, že jsme obdrželi pouze o 3 branky více než loni. Zkušený obránce byl vlastně jen Štěpán Vaněk 35 let. V obraně hráli i Marek Rauš (25 let) a náš kapitán Lukáš Zalubil (42 let). Lukáš i Mara hráli do této sezóny převážně v útoku a my jsme je po odchodu klíčových obránců museli předělat na obránce. Jsem moc rád, že tuto roli kluci přijali a byli nedílnou a důležitou součástí letošního konečného úspěchu. K mladým obráncům můžeme přidat z útoku mladíky Adama Hlůška (18 let) a člena základní sestavy Erika Juračku (20 let), Františka Fugu (21 let) a na svůj věk velezkušeného Jakuba Zalubila (22 let). Neznám moc týmů, kde hraje tolik mladíků a uhraje 2. místo základní části a 3. místo celkově.
Opravdu bylo všechno tak skvělé a růžové?
Tak samozřejmě byly špatné zápasy. Začátkem sezóny se ladila obrana. Kdo chodil na hokej od září, tak mi určitě potvrdí, že z hokeje kolikrát bolely oči. Ale, co, kdo čekal? Ve předu máte zkušené hráče, kteří potřebují nahrávku od obrany do jízdy a nejlépe na hokejku. Ale obrana byla úplně nová a mladá, takže se těžko a dlouho zvykalo. Někdy byl i křik a na kluky byl kladen důraz co a jak by mělo být jinak. Naštěstí v té době tu ještě Šurda byl a tuto těžkou dobu nám pomohl překonat. Já osobně jsem jeho odchod v dobrém uvítal. Zaprvé jsem mu přál vyšší soutěž a za druhé to byla pro mě a pro všechny v týmu nová výzva. Nakonec jsem se i těšil až budeme hrát bez něj a dokážeme všem, že je v našem celém týmu velká síla a nestojíme na jednotlivci. Kluci začali hrát zodpovědněji, a dokonce se i po jeho odchodu podařilo vychytat letos dvě nuly. A to se opravdu neděje často. Přesto všechno budu samozřejmě rád, když se na závěr kariéry zase vrátí a bude předávat zkušenosti mladým.
Takže obrana byl ze začátku problém? A co útok?
Ano, obrana si začala sedat až po Vánocích, to jsme začali hráče i občas chválit. Kluci v obraně za celou sezónu udělali velký pokrok. Opravdu, mladíci většinou zabrali a třeba Adam Kukuliš byl naším základem v druhé lajně. Karel ve třetí. Adam Rusnák taky udělal kus práce a od Vánoc už byl stálicí ve 3. obraně. Marek Rauš hrál zápas od zápasu líp a líp… I díky němu se druhý útok nakonec rozehrál ve skvělé výkony. Co se týká první obrany a Štěpána Vaňka s Lukášem Zalubilem, tak tam byla celou základní část jistota, zkušenost a velmi kvalitní výkony, ze kterých těžil celý první útok. Je jen velká škoda, že těsně před play-off odletěl Lukáš na 14 dnů do Kanady a Štěpán Vaněk onemocněl na 3 týdny s pásovým oparem. Oba základní kameny první pětky byly dlouho bez tréninku, a to se zřejmě projevilo na výkonu celé lajny. Už to nebylo tak lehké a snadné jako v základní části. A kromě celkem dost obdržených branek, se průměr vstřelené branky na zápas v play-off propadl z 3,5 na 1,6! Ale aby to nevypadlo, že za pokles formy první pětky v play-off může jen obrana, to určitě ne! Ono celé play-off se hrálo v rychlejším tempu, než v základní části, a ani první útok nebyl na tak rychlý hokej úplně dobře fyzicky připravený. To už ale musí kluci sami vyhodnotit a na příští sezónu před play-off cca 14 dnů si spíš dát něco navíc než si brát volno. Na druhou stranu, odehráli vynikající základní část, takže se z toho ponaučíme, než jim budeme něco vyčítat a příští rok koncem ledna na tréninku určitě sami rádi přidají.
Zatímco první útok táhl celou základní část, tak druhý se herně výrazně zlepšil až v play-off?
Přesně tak, druhá lajna chytla formu v pravý čas, sice nedala více branek než první lajna, ale dostala v play-off podstatně méně gólů. Výkony celé pětky šly koncem základní části a v play-off nahoru. Pavel Flora byl v základní části takový "neviditelný". Ne, že by hrál špatně, ale určitě on sám toho od sebe čekal víc. Nicméně ve vyřazovacích bojích doslova ožil. Byl jeden z našich nejlepších hráčů na ledě. Bojovnost potvrdil v posledním zápase společně s Lumírem Galuškou, který si vyhodil rameno, nahodil zpět a za 10 minut zase hrál. Většina lidí by nešla měsíc do práce, ale on chtěl zápas dohrát. To samé Filip Stránský, který měl otevřenou ránu v noze několik zápasů, bolelo ho to jak čert, ale chtěl hrát za každou cenu.
A co naše třetí pětka?
Ve třetí pětce se kluci často střídali v útoku vedle Erika Juračky. V základní části byla stálice Petr Flora - Erik Juračka - František Fuga a kluky musím za základní část pochválit. „Fera“ je ještě mladíček, Erik vlastně taky, takže nejzkušenější tam je ve 23 letech Petr Flora, který má nejlepší roky společně s ostatními ještě před sebou. U třetí pětky se často střídala i obrana a točil se tam Adam Rusnák, Karel Man a někdy Tomáš Andrýsek, nebo Libor Stuchlík. To je pro všechny hráče hodně složité, když nehrajete dlouho pohromadě a trenér s vámi točí. Nicméně nás bylo letos celkem dost, takže šanci dostávali všichni a po Vánocích si to už nějak sedlo. Celkově musím všechny ze třetí pětky pochválit, nehráli vůbec špatně a jejich výkon gradoval v play-off.
V play-off s Kroměříží se ve třetím útoku objevil i Tomáš Andrýsek, co taková změna?
On se tam objevil z jednoho prostého důvodu. Fera i Petr, kteří tam hráli pravidelně v základní části, tak nemají fyzické parametry na důrazný hokej v play-off. Já osobně jsem chtěl někoho, kdo to začne trochu řezat a bude dotěrný před brankou soupeře, nebude lehké ho odstavit a třeba tam něco spadne. No a ono se to povedlo. Tomáš Andrýsek odehrál asi svoje nejlepší play-off v životě a byl velkým oživením celé série s Kroměříží.
A bývalý kapitán Vilda Galuška?
Vilda jako bývalý kapitán a velký kamarád všech nám přišel na závěr pomoct. Jeho zkušenosti a poctivost jsou k nezaplacení. Určitě byl přínosem, jen je škoda, že mu nedovolil zdravotní stav začít trénovat dříve. To by byl ještě (po tuším dvou letech bez hokeje) nebezpečnější. Ale snad už je vše ok a začne od následující sezóny od začátku a bez zranění.
Takže když to shrneme, tak výsledek nemohl být lepší?
Samozřejmě, že mohl být lepší! V základní části mě mrzí prohry 2x s Brumovem (1x v prodloužení) a jednou v Boskovicích (v prodloužení). Kdybychom tyto zápasy vyhráli, tak jsme v posledním zápase s Technikou měli stejně 55 bodů a zápas doma o první místo by byl další bonbónek pro diváka. Tak jsme tento zápas obětovali Brumovu, s kterým jsme se setkali v prvním kole play-off. Už vlastně poslední kolo o nic nešlo a nám to pomohlo.
A v play-off?
Tam první kolo dopadlo dobře a asi podle představ a co se týká druhého s Kroměříží? První a druhý domácí zápas jsme prostě v první třetině zaspali. První zápas nás vyloženě tým z Kroměříže zaskočil, napadal dvěma a naše obrana měla velké problémy. Nakonec třetina skončila 1:4. Třetí zápas, který se hrál doma jsem byl přesvědčen, že už je náš tým připraven. Navíc po výhře 4:0 v Kroměříži to mělo být jasné. Všichni hráči měli mít přípravu a celý víkend "obětovat" rozhodujícímu zápasu. Jestli všichni dodrželi v sobotu "večerku", v pátek večer to nepřehnali s pivem nebo neměli náročnou sobotu, to nevím. Ale pravdou je, že jsme první třetinu opravdu opět prospali, navíc si kluci nedrželi místa a hra vypadala jako na začátku sezóny. Od druhé třetiny už to bylo o něčem jiném a od půlky zápasu za nás hrál jakoby úplně jiný tým. To byla radost se dívat. Byl jsem 100% přesvědčen, že už to otočíme a vyhrajeme, bohužel 2 hloupé fauly v závěru zápasu, stejně jako v prvním zápase nám vlastně ukončily sezónu. Z devíti třetin, jsme nakonec s Kroměříží pouze 3x prohráli, 1x remizovali a 5x vyhráli. První třetiny z domácích zápasů stále mrzí, ale na druhou stranu za bojovnost ve zbytku zápasu a morální odhodlání celého týmu s tím ještě něco udělat, tak za to chci kluky pochválit. Většina týmů takovou sílu už v sobě za stavu 0:4 nemá!
Mezi fanoušky byla debata, jestli byl dobrý tah dát po první třetině posledního zápasu na křídlo do prvního útoku Filipa Stránského (místo Martina Červenky). Tím se vlastně rozbil skvěle hrající druhý útok.
Diváci a fanoušci mají samozřejmě na svůj názor právo, chodí na hokej, aby se o něm mohli bavit a každý vlastně může být takový "amatérský trenér". Nicméně z mého pohledu, zaprvé jsme už prohrávali 0:3 a navíc se Martin Červenka zranil. Nemohl pokračovat ve hře, a tak se musela udělat nucená změna. Filip je velice rychlý hokejista a první útok hraje "v pomalejším" tempu. Byl záměr k Víťovi a Kubovi dát někoho rychlejšího, ať se projev hry změní. Myslím, že se změna vyplatila, stejně tak s posunem Tomáše Andrýska do útoku. Však jsme z 0:4, dotáhli na 4:4. Do druhé šel Erik Juračka a všechny tři pětky se postaraly o téměř dokonalý obrat. Škoda, že to nedopadlo....
Ve třetí třetině byl na střídačce velký šrumec, stíhali jste trenéři počítat zraněné a reagovat na změny?
To teda byl, jako hlavní trenér mám zodpovědnost za tým a výsledek zápasu. Znáš to, "když se vyhrává, můžou za to hráči a když se prohraje, tak trenér" (smích). V první třetině se zranil Martin Červenka, to bylo ještě v pohodě, protože to oznámil o přestávce. Ale ve třetí se v krátkém sledu zranil Pavel Flora, hned Lumír Galuška si vyhodil rameno a Tomáš Andrýsek se cítil špatně (točila se mu hlava). Na všechno máte jako trenér sekundy se rozhodnutá, koho dáte místo nich. V hlavě máte milion myšlenek a variant. Hned přemýšlíš, jestli dát někoho studeného z náhradníků, nebo hrát už na dvě lajny, nedojdou ale klukům v závěru síly?! Jenže ne každý si s každým herně sedne, to je stejné jako v tanci nebo „v posteli“. Prostě buď si sednete a je to jízda, nebo ne a stojí to za h..o. No a já jako trenér mám sekundy na rozhodnutí, kdo si s kým sedne a navíc přemýšlet, jestli dojde na prodloužení a nejdou někomu síly... Nicméně asi miluji tyto stresové vteřinové situace...
Když už pominu hodnocení sezóny a rozboru v play-off, co teď bude dál? Někdo končí, přijde?
Zatím o žádném konci nevím, teď máme všichni volno a závěrečný večírek je až příští týden. Do té doby je zbytečné něco řešit. Je potřeba si vyčistit hlavu. Každý si musí sám vyhodnotit, jestli mu hokej dává více radosti než starostí. Pokud už to není radost, člověk se netěší na trénink/zápas, nebo mu to zabírá moc času, nemá čas na práci, rodinu, je potom asi zbytečné pokračovat. Já osobně hokejem žiju a vždy si to nějak zařídím. Je to pro mě odreagování, adrenalin i radost. Navíc už hrají i moje dvě děti, takže určitě v klubu zůstávám. Pokud někdo chce končit, tak mi to určitě brzy řekne. V jiném případě počítáme se všemi hráči dál a budeme jen řešit post brankářské jedničky, případně citlivé doplnění jak dalšími mladíky, tak možná nějakým návratem našeho bývalého odchovance.
A trenéři?
Trenéři nemají nikdy nic jistého, ani já ani moji kolegové. Já osobně jsem byl s oběma asistenty, jak Bronislavem Klaudou, tak Janem Valúchem moc spokojený. Honza tomu dával nadhled a poznatky o soupeři a Broňa kromě jiného piloval hlavně obranu a hru v oslabení. Tady musím potvrdit, že kluci udělali velký kus práce, a hlavně naše třetí pětka udělala ve hře v oslabení velké pokroky. Oslabení je vyloženě o morálce, obětavostí a poctivém dodržování pokynů trenéra. Tuto činnost nemůže dělat každý, stejně jako každý neumí dávat branky, tak každý neumí poctivě bránit. Nakonec je tady hlavní trenér a ten má největší zodpovědnost za výsledek. Proto se musím vždy nějak rozhodnout, koho na led v dané situaci pošlu, případně nastavit nějaký herní systémem, kterému 100% věřím. No uvidíme v úterý, kdy zasedá výkonný výbor a tam se určitě rozhodne, nebo aspoň naznačí, kdo bude trénovat muže v následující sezóně.