Motivace dětí a trenéra ke sportu, emoce z hokeje
Proč vlastně chceme, aby se naše dítě věnovalo sportu? Většina rodičů by řekla, že nepotřebují mít doma vrcholového sportovce, i když v to někteří ve skrytu duše věří. Chtějí, aby dítě bylo zdravé a pohyb se stal přirozenou součástí jeho života. Paradoxně však někteří dělají hodně pro to, aby se tak nestalo.
Vychováváte-li více než jedno dítě, víte, že každé dítě je jiné. Tato rozmanitost je z podstatné části dána tím, že na svět přicházíme s různým „nastavením“ našeho mozku, které způsobuje, že máme různé potřeby. V životě nám budou dávat smysl různé činnosti a pro jejich zvládání jsme taky dostali do vínku vlohy, které budeme rozvíjet snadněji než jiné. Běžný rodič ale toto „základní nastavení“ svého dítěte nezná a sportovní aktivity volí spíše podle svých vlastních zájmů nebo možností, které se v okolí nabízejí. Riskují tím, že děti zvolený sport nebude bavit, v horším případě, že ztratí zájem o sportování jako takové.
TALENT
Proto je dobré na začátku zjistit, vydedukovat, z různých sportovních testů, na jaký sport by vaše dítě mohlo mít talent. Ve věku 4-10 let už byste mohli částečně vědět a vidět. Ne všichni mohou být hokejisté, fotbalisté, tenisté atd. Zhruba od 4 let dítěte už můžeme pozorovat, co mu víceméně jde a nejde. Pokud si jako rodič budete házet s dítětem v 7 letech s míčem a ono opakovaně i po několika dnech tréninku bude neustále odvracet hlavu, zavírat oči, mít natažené ruce a prsty roztažené, tak z něj asi žádný brankář nebo házenkář nebude. Pravděpodobně ani tenista. Sport, kde musí hodně zapojovat ruce, mu očividně nepůjde a dříve nebo později ho přestane bavit. Naopak dítě hezky běhá, nekrčí se při běhu, ramena má krásně dozadu… Tak je vhodné dát ho na atletiku. Skvělý hokejista musí mít jak rychlé a silné nohy, tak šikovné ruce. Proto je v dnešním moderním hokeji potřeba už od brzkého věku rozvíjet všestranné dovednosti. Hry s míčem všeho druhu, obratnost, dynamika, ale taky už i odolnost vůči tlaku, který časem může přijít. Toto jsou jedny ze základních schopností dobrého malého hokejisty.
Má-li vaše dítě všestranný talent, není vyloženě zakřiknuté a nestraní se kolektivu, tak ho dejte na hokej.
Pokud jste ti šťastnější rodiče, které na talent svého dítěte přišlo, tak máte z 50 % vyhráno. Dítě bude automaticky zvolený sport bavit, protože v něm s největší pravděpodobností bude vynikat. Tady máte o motivaci postaráno. Zkazit se ale může vše velice rychle (nástrah je v kolektivním sportu po celou sportovní kariéru hodně).
RODIČE JAKO VZOR
Jako rodiče jsme od malička takovým přirozeným vzorem pro naše dítě. Pokud u nás nevidí sportovní aktivitu, nejsme sami aktivní, ležíme neustále u televize, nebo nás vidí s pivem v ruce, tak s největší pravděpodobností, i když má vaše dítě talent, tak v určitém věku o tom může začít přemýšlet. „Proč já mám makat na tréninku? K čemu mi to je? Když můj tatínek jen leží u TV a sotva se pohne.“ Děti k nám vzhlíží, případně je můžeme motivovat. Pokud nás rodiče uvidí dítě jezdit na kole, hrát tenis nebo cvičit venku, v posilovně a s kamarády, tak bude po nás nejspíš opakovat. Bude nás následovat. Je to jako s kouřením. Kouří rodiče, tak je daleko větší pravděpodobnost, že budou kouřit i jejich děti. Sportují rodiče, tak je zase větší pravděpodobnost, že budou sportovat i jejich děti. Dětem dáváme celý život nějaký impuls. A nejen my rodiče, ale i učitel, trenér, nebo kamarád. V jaké skupině se pohybujeme, do jaké skupiny děti bereme nebo dáváme, tak je tímto do budoucna ovlivňujeme.
PŘEHNANĚ AKTIVNÍ TRENÉR (může děti demotivovat)
Možná jste to zažili v práci… Váš šéf je workoholik a chce jak po sobě, tak po vás nadprůměrné výkony. V první řadě je potřeba svůj pracovní tým motivovat, proč by měli nadprůměrně pracovat, aby to pro ně mělo smysl. Mít přehnaně aktivního šéfa, který chce po vás více a více práce, ale nic z toho nemáte…? Navíc neumí vhodně pochválit… Takto to nebude fungovat. Motivací v práci jsou peníze, postup v kariéře atd. Ale jak ve sportu? Trenér strašně moc chce, chtěl by po hráčích, aby trénovali pětkrát v týdnu, ale neumí dětem v týmu říct proč. Je potřeba v dětech nejdřív vyvolat nadšení, pocit chtít pětkrát v týdnu trénovat, abych došel do určeného cíle. Tímto motorem mohou být u dětí medaile, diplomy, nebo starší a úspěšné děti v klubu, případně úspěšný mužský hokejový tým, ke kterému by měla mládež vzhlížet. Děti by měly k něčemu vzhlížet, trenér by měl umět vysvětlit a děti přesvědčit, jak se stát skvělým hokejistou, případně v nich vyvolat touhu si více a více hrát a bojovat o nějaké ty medaile a poháry. Tímto v nich vyvolá pocit nadšení a přirozenou touhu více trénovat. Taky musí umět vhodně a ve správný okamžik pochválit. Nejde, aby trenér chtěl jen výsledky a neviděl zlepšení a posuny u svých svěřenců. Každý pokrok a posun zaslouží pochvalu. Na druhou stranu všeho moc škodí a jen chválit, chválit a chválit není dobrý přístup. Vše musí být vyvážené a dítě musí mít z pochvaly radost. Bude-li spravedlivě a vhodně pochvalou oceněno, tak bude dostatečně motivováno pokračovat v rozvoji dál…
UŽÍT SI TO, NEBO VYHRÁT?
Díky „základnímu nastavení“ jsou mezi dětmi rozdíly také v zaměření na „proces“ nebo „výsledek“. Děti preferující proces si užívají samotný průběh sportovních aktivit, akci jako takovou, láká je změna a nové výzvy. Sportování u dětí je však většinou velmi pravidelná a systematická činnosti. Tyto děti pak mohou mít pocit „přeorganizovanosti“ a stěžují si, že nemají čas dělat si jen tak to, co zrovna chtějí. Plánovitost aktivit a pravidelný řád naopak vyhovuje dětem zaměřujícím se na výsledek činnosti. Jejich motivaci však často hatí to, když se výsledky nedostaví.
PROSTŘEDÍ
Motivací, proč hrát hokej, může být i prostředí. I toho jsme si v klubu vědomi, a proto se snažíme zázemí v rámci možností vylepšovat. Děti jsou zvyklé na nějaký komfort z domu… Pokud nebude hokejové prostředí aspoň částečně vyhovovat jejich představám, tak se nebude na zimním stadionu cítit dobře. Hokejová šatna, zimní stadion, chodby, ale i hospoda na zimním stadionu by měla dýchat hokejem a barvami klubu. Dítě musí cítit ze stěn zimního stadionu energii a pokud ji nejen dítě, ale i rodiče ucítí, tak budou chtít přirozeně na tomto místě trávit svůj čas.
Klubové barvy, trofeje, historie, doplňkové hry ve volný čas, ale i čistota a příjemné prostředí, kde si můžeme sednout, je motivací pro všechny, proč jít na zimní stadion.
KAMARÁDI
Neméně důležitou částí motivace jsou noví i staří kamarádi. Chci jít na hokej, protože tam mám svého kamaráda. Mám tam někoho, na koho se těším a s kým můžu trávit čas a porovnávat se. Určitě i toto je motivací.
„ZA JEDEN PROVAZ“
Hokej je krásná hra, která vytváří nespočet emocí, pokud je vše nastaveno správě, kolektiv trenérů, vedení a rodičů táhnou převážně „za jeden provaz“, tak jsou sportovní, hokejové emoce většinou ty pozitivní, krásné a hokej se stane vaší celoživotní „láskou“.
Ivan Klauda, šéftrenér mládeže