"SPOJUJE NÁS HOKEJ": Nová série rozhovorů o lidech, kteří tvoří klub. Hokej v Uherském Ostrohu nejsou jen zápasy a výsledky. Jsou to lidé, kteří hokejem žijí každý den. Právě jim je věnována nová rozhovorová série "Spojuje nás hokej", která bude pravidelně před každým domácím utkáním A-týmu představovat tváře a příběhy spojené s naším klubem. Chceme ukázat, že hokej v Ostrohu není jen sport, ale součást komunity.
V prvním rozhovoru představíme Matěje Halíka, trenéra mládeže a hráče A-týmu. Nahlédneme do jeho hráčské kariéry a cesty k trénování dětí.Kdy jsi začal s hokejem, kdo tě k němu přivedl a kdo tě v něm nejvíc podporuje?
K hokeji mě vedl od mala taťka, který dřív hokej taky hrával. Začal jsem ve svých tří letech a hned jsem si k tomuto sportu našel cestu. První zápasy jsem odehrál v Uherském Hradišti, kde jsem nastupoval do mladších žáků. Starší žáky a dorost jsem už hrál v Uherském Ostrohu. V dorostu jsem potom přestoupil do Přerova, kde jsem se posunul i do juniorky, která hrála extraligu. Po celou hráčskou kariéru mě podporuje rodina a aktivně jezdí fandit na zápasy. Za to jsem vděčný.
„Rodina mě podporuje, za to jsem vděčný.“
Jaké máš zkušenosti s dospělým hokejem a jaká cesta vedla do našeho A-týmu?
Když jsem hrál juniorku v Přerově, měl jsem pár střídavých startů v druholigovém Hodoníně. Po ukončení mládežnické kariéry v Přerově jsem se v minulé sezóně (2024/2025) vrátil do Uherského Ostrohu.
Současně působíš v klubu i jako trenér mládeže? Co tě přivedlo k trénování dětí?
Před loňskou sezónou jsem začal jezdit čerpat inspiraci na soukromé tréninky do Vyškova, kde jsem se začal o práci s dětmi více zajímat. Postupně jsem si k trénování vybudoval dobrý vztah a uvědomil si, že v tom chci pokračovat. Na začátku sezóny se potom objevila nabídka trénovat nejmenší děti v Uherském Ostrohu. Dlouho jsem neváhal a pustil se do práce u ostrožské mládeže. Letos jsem jako hlavní trenér u 3. a 4. třídy a asistent u 1. a 2. třídy a mladších žáků. K tomu se věnuji i novým dětem ve výukovém programu Bruslička.
„K trénování dětí jsem si vybudoval dobrý vztah a uvědomil si, že chci pokračovat.“
Jak se v trénování zdokonaluješ? Plánuješ další vzdělávání v této oblasti?
V průběhu minulé sezóny jsem si dělal trenérský kurz C+mládež. Díky tomu jsem se mohl stát u kategorií hlavním trenérem. Ano, vzdělávám se neustále. Snažím se reagovat na aktuální trendy konzultacemi s ostatními trenéry nebo hledám inspiraci sám třeba v online prostředí, abych potom načerpané vědomosti mohl předávat dál dětem v praxi.
„Snažím se reagovat na aktuální trendy.“
Pokud si dobře vzpomínám, tak závěr tvého kurzu byl docela časově náročný...
Ano, to opravdu byl. Závěrečná zkouška vyšla zrovna na semifinálový zápas s Břeclaví, kde šlo o náš postup do finále. Takže jsem do zápasu nastoupil a v průběhu jsem musel odběhnout k on-line závěrečné zkoušce. Nakonec dopadlo všechno dobře. Zkoušku jsem úspěšně složil a zápas jsme vyhráli. Ani jsem si nestihl vyzout brusle a hned po skončení zkoušky jsem se vrátil do zápasu a myslím ještě nahrál na rozhodující gól. Myslíš, že je hokej správný sport a proč by si ho měli rodiče pro své děti vybrat?
Ano, hokej je skvělý sport. Děti se učí být v kolektivu, poznají nové kamarády, naučí se do života vyhrávat i prohrávat a čelit různým výzvám. Hokej je pro nejmenší děti hlavně zábavou, při které se naučí spolupracovat a týmovému chování, které se všem potom hodí i životě. Hokejová příprava není jednostranná, děti se naučí obratnosti nebo stabilitě. Díky letním přípravám se zdokonalují i v ostatních sportech jako jsou míčové hry, tenis a další. Každý trénink přináší nové výzvy, se kterými se děti musí vypořádat... Učí je to odolnosti a trpělivosti. Navíc kolektivní sport podporuje duševní zdraví dítěte, které je velmi důležité.
„Hokejová příprava není jednostranná.“
Jak je těžké děti motivovat, když se jim zrovna nedaří?
Dětem se snažím vysvětlit, že když se jim něco nedaří, tak to není důvod vzdávat se, ale o to víc se snažit to zkoušet dál, protože jednou se to podaří. Z toho mají děti největší radost, když se to konečně povede. Pomáhá i to, když v týmu držíme dobrou atmosféru. Chválíme snahu, a ne jen výsledky. A hlavně trenér musí jít příkladem. Když vidí, že to nevzdávám já, nevzdají to ani oni. Snažím se jim jít příkladem jak na ledě, tak i mimo něj.
„Trenér musí jít příkladem.“
Hraješ za A-tým, berou si z tebe děti příklad, sledují tvoje zápasy, probíráte s dětmi zápasy v kabině?
Jsem rád, že zápasy v Ostrohu navštěvuje hodně dětí, které nás podporují a fandí. Někteří nás s rodiči dokonce jezdí podporovat i na venkovní zápasy, za což jsme vděční a vážíme si toho. Jsem si toho vědomý, že mě děti sledují, proto se snažím v zápasech ukazovat to, co je učím na trénincích, aby si brali z našeho A-týmu příklad a našly si své "hokejové vzory" i v rámci našeho malého klubu. Když udělám v zápase nějakou chybu nebo se mi něco nepovede, a hlavně když udělám to, co jim zakazuji nebo říkám, že dělají špatně, hned při první příležitosti mi to vyčtou a vrátí mi to i s úroky (smích).
„Jsem rád, že děti chodí fandit A-týmu a hledají si své vzory.“
Na zimním stadionu teda trávíš hodně času, zbývá ti čas i na něco jiného, než na hokej?
Na zimáku jsem jako doma. Snažím se to dělat tak, abych si našel volný čas i pro sebe, i když ho opravdu moc nezbývá. Hokej není moje práce na plný úvazek, kromě toho chodím do práce jako všichni. Hokej a práce s dětmi je pro mě vlastně čas, kdy dělám to, co mě baví a naplňuje. Je potřeba si to v hlavě dobře nastavit... Potom jde stíhat hodně věcí, i když se to zdá být pro ostatní nereálné.
„Na zimáku jsem jako doma.“
Co děláš v létě mimo hokejovou sezónu?
Aktivně se připravuji na tu další. Sportuju, jezdím na kole a tak dál. Během léta navíc probíhá suchá příprava jak u mužů, tak i u dětí, takže ta pauza není až tak velká, jak se zdá. Kromě toho děláme pro děti individuální tréninky s ostatními trenéry ve Vyškově, kde je led celý rok, takže pro mě je sezóna vlastně celý rok.V porovnání s ostatními jsi v roli trenéra docela mladý, jak na to reagují třeba rodiče?
Jsem moc rád za to, jak mě rodiče berou. Ve spoustě věcí spolu souhlasíme a snažíme se společně děti ve sportu co nejvíce podporovat.
Jaké máš plány do budoucna? Budeš v Ostrohu dál pokračovat?
Jsem tady spokojený a aktuálně neplánuju nic měnit. I když se už objevily nabídky na posun v hráčské kariéře, dál bych chtěl oblékat dres Uherského Ostrohu a věnovat se tady mládeži. Teď nikam odcházet nechci.
V prvním dílu ze série rozhovorů "Spojuje nás hokej" jsme se dozvěděli pohled na trénování dětí jednoho z nejmladších trenérů našehu klubu. V roli hráče můžete Matěje vidět už v neděli při dalším domácím utkání A-týmu proti Blansku.